Historii našeho hospodářství vám přiblížím já, Jana Cihlářová :-).
Jsme rodinné hospodářství se zaměřením na chov včel, produkci medu a dalších zemědělských komodit.
PÁR HISTORICKÝCH OHLÉDNUTÍ :-)
Dle záznamů v katastrálních knihách pochází naše usedlost z roku 1874. V průběhu let se zde vystřídalo více majitelů, v roce 1947 koupil hospodářství můj děda Ladislav Boháč. Byl to sedlák původem ze Staré Boleslavi kde měl menší hospodářství, které mu však již neumožňovalo se dále rozvíjet. Proto se spolu s rodinou rozhodl nemovitost prodat a přestěhovat se do Kopeče. Ke statku patřilo (a stále patří) 45 hektarů orné půdy, děda zde choval skot, prasata, koně, drůbež, holuby a také zhruba 50 včelstev.
Do roku 1948 vypadalo vše nadějně. Děda s babičkou statek úspěšně splatili, vzali si na úvěr nové stroje a dařilo se jim. Rodinu tvořil děda Ladislav, babička Marie a jejich čtyři děti - Ladislav (můj táta), Marie, Eva a Vlasta.
Po nástupu Komunistické strany k moci, v roce 1948, se situace jen zhoršovala. Soukromí sedláci byli nuceni odvádět státu povinné dodávky masa, mléka, vajec ... . Tyto dodávky se postupně, neúměrně k možnostem sedláků, navyšovaly a byly likvidační. I děda byl nucen se podrobit, dodávky odvádět, postupně např. vajíčka i nakupovat, jen aby je následně odevzdal státu. Byli jim odebráni lidé, kteří u nich pracovali u dobytka a na poli, vše museli v rámci rodiny obstarat sami, děda byl označen za "vesnického boháče", kulaka.
V roce 1950 bylo hospodářství s nástupem násilné kolektivizace zestátněno. I z důvodu vyčerpávající dřiny v roce 1952, v pouhých 38 letech, babička Marie zemřela. A děda byl se čtyřmi malými dětmi vystěhován za hranice okresu. Jen s tím co se jim vešlo na vůz, bez nároku na náhradu majetku a s dluhem na nesplacených zemědělských strojích, které připadly Státnímu statku.
Čas člověk nezastaví a tak plynul dál a dál.
Koncem roku 1989 svitla naděje, že snad bude líp. Nějakou dobu to ještě trvalo ale v roce 1992 jsme po dlouhých čtyřiceti letech mohli konečně navázat na rodinnou zemědělskou tradici. Můj táta, Ladislav Boháč, zažádal v rámci restitucí o navrácení hospodářství. Obnášelo to hodně běhání po úřadech, ústrky, pochybnosti apod. A tak jsme se těsně před Vánocemi roku 1992 ocitli v Kopeči :-), táta Láďa, mamča Jana a já, Jana (toho času Boháčová :-)). Děda Ladislav se navrácení hospodářství dožil, moc však prý nevěřil, že se nám povede vše zvládnout a zemědělstvím se uživit. Byl však rád.
Vzhledem k tomu, v jakém stavu se usedlost nacházela (viz. fotografie ve fotogalerii), jsme nejspíš museli mít notnou dávku odvahy a víry, abychom byli schopni radikálně změnit svůj život. Přestěhovat se z Brandýsa nad Labem na vesnický zdevastovaný statek, začít hospodařit a zároveň rekonstruovat vše co bylo potřeba. Všechny budovy, obytné i hospodářské, byly ve značně havarijním stavu. Obytná budova nevhodná k bydlení, všechny objekty bez omítek a víc jak polovina z nich bez střech, okolí zarostlé a sloužící zbytku obce jako veřejná skládka. Přeměna na slušné místo pro život a podnikání trvala dlouhou dobu a svým způsobem stále pokračuje. Kdo vlastní nějakou nemovitost ví, o čem píši ... :-).
Zpočátku se táta zaměřil hlavně na pěstování obilovin, olejnin a okopanin, na pěstování zeleniny a menší chov prasat. Postupně jsme si zvykli, učili se za pochodu, sžili se s venkovem a pomalinku rekonstruovali budovy. Když bylo potřeba, jezdil nám pomáhat můj bratr Láďa.
Se zeleninou jsme chodili do trhu, pěstovali pšenici a ječmen, brambory na uskladnění, prodávali vykrmená prasata ... .
No a v roce 2000 k nám přibyl můj manžel Petr Cihlář a ze mě se stala paní Cihlářová :-). A v té době se u nás na statku objevují první včelky :-). Začínali jsme se třemi včelstvy, postupně je rozšiřovali a v loňském roce (2019) jsme zazimovali 1278 včelstev.
SOUČASNOST
Jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli chovat včelstva ve větším množství, byla nutnost restrukturalizace farmy.
Farma byla zaměřena hlavně na rostlinnou výrobu na 45 hektarech orné půdy, což samo o sobě moc na uživení není. Cena jatečných prasat spadla na minimum ... . Přemýšleli jsme jak dál a rozhodli jsme se vsadit na včelky. Proto jsme si ponechali polnosti, které dále obhospodařujeme a k tomu jsme začali budovat včelařský provoz.
Velký důraz klademe na kvalitu vyráběných produktů. Proto jednou z prvních investic bylo vybudování veterinárně schválené medárny a stáčírny medu, která má přiděleno registrační číslo CZ-15529. Tento provoz je pod stálým veterinárním dozorem a odpovídá normám EU.
V roce 2020 jsme stáčírnu medu rozšířili o novou budovu, původní už prostorově nevyhovovala a vybavili jsme jí novou stáčecí linkou na med.
Upřednostňujeme produkci kvalitních jednodruhových medů, které získáváme z ovocných stromů, řepky, akátu, hořčice, lípy a slunečnice. Abychom byli schopni tyto medy získat, kočujeme se včelstvy za snůškou až do vzdálenosti 30 kilometrů od farmy. V sezóně máme včelstva umístěna na kočovných stanovištích, z kterých se v podletí převážejí na zimoviště, kterých je cca 25.
Kromě klasických jednodruhových medů (květový, lipový, akátový a květový pastovaný) máme v nabídce naše "medové speciality" :-). Ty vznikají tak, že do klasického pastovaného medu přidáváme například skořici, zázvor, kakao, kardamom, chilli, kávu nebo rakytníkový, malinový či višňový extrakt.
Více informacích o našich výrobcích naleznete v našem e-shopu :-).
Naší výhodou je soběstačnost ve výrobě úlů, rámků a jiných potřeb pro včelaření. Truhlářskou výrobou se zabýváme převážně v zimních měsících, kdy naše včelky odpočívají a sbírají síly na další sezónu.
Pokud si k nám přijedete koupit med či na něj narazíte v nějakém obchodě, můžete si být jisti, že náš med pochází opravdu od včel.
Nejsme překupníci medu, vzhledem k počtu včelstev nejsme nuceni med nakupovat, jsme soběstační.
U nás máte jistotu, že med je opravdu med :-).
Děkuji, že jste vydrželi číst až sem :-). Jana